Hezky začínáte!
Řekněte mi... co si může myslet žák, když první slova, které slyší v nové škole, zní: „Hezky začínáte!“ Ovšem... Tak mě přivítala ředitelka školy to ráno, kdy jsem přišla poprve do nové školy. A mohla jsem jí to zazlívat? Přišla jsem pozdě, hodně pozdě! A to jsem chěla udělat dobrý dojem! Večer předtím jsem dala do batohu stoh sešitů, pero a učebnice. Připravila jsem si šaty, které jsi vezmu na sebe. Na stůl jsem vyrovnala müsli tyčinky na svačinu. Postavila jsem budík těsně k postli a... on mě zradil.
Nezazvonil! Pádila jsem do školy, div jsem se nepřerazila, ale když jsem tam doběhla, chodby už byli prázdné. Doufala jsem, že uvidím nějaknou pěknou šipku s nápisem „8.A“. Ale šipka nikde. Absolutní nula. Zrovna jsem zahlédla jednu žákyni, když v tom mi za zády zahřměl hlas, který jsem si nemohla splést; byl to hlas paní ředitelky. A potom ta věta, na kterou nikdy nezapomenu: „Hezky začínáte, slečno!“ V tom okamžiku jsem si myslela, že můj život na nové škole bude katastofální.
Jsem moc ráda, že jsem se mýlila!
